Masáž
Masáž je nejzásadnější a nejzákladnější technikou v terapii zvířat. Jedná se o manuální techniku, během které dochází k manipulaci s měkkými tkáněmi v těle a tím následně k řadě fyziologických reakcí. Díky masáži dochází v těle ke zvýšení průtoku krve, což následně ovlivňuje přívod kyslíku do tkání a odstranění metabolických odpadních produktů z těla ven. Kromě toho dochází také k uvolnění endorfinů, což má pozitivní vliv na snížení bolesti pacienta. Masáž aplikujeme na klidné a uvolněné zvíře. Indikací pro aplikaci masáže je několik. Mezi nejčastější patří svalové napětí, omezená funkce kloubů nebo svalů, regenerace, ale také příprava na sportovní výkon. Podle zvolené techniky a provedení můžeme stimulovat nebo naopak snižovat svalový tonus. Její aplikaci bychom se naopak měli vyhnout v případě, že pacient trpí horečnatým onemocněním, krvácivou poruchou, akutním zánětem nebo infekčním onemocněním kůže. Své využití tato technika nachází nejen ve sportovní fyzioterapii (příprava před výkonem, regenerace po výkonu), ale také po operaci (zachování pohyblivosti, omezení ztráty další funkčnosti), u pacientů s trvalým onemocněním pohybového aparátu (stimulace průtoku krve a potřebných živin) nebo v případě, že musí být omezený pohyb (udržení svalového tonu a kondice).
Existuje několik technik a je zapotřebí je rozlišovat nejen podle typu ošetřované oblasti, ale také podle účinku, kterého chceme dosáhnout. Mezi ty hlavní se řadí hlazení, hnětení, tření, tleskání nebo vibrace. Zároveň také rozlišujeme druhy masáží a to podle toho, co je naším primárním cílem. Masáž může být sportovní (příprava sportovce na výkon), rehabilitační (zaměření na místa se zvýšeným napětím a bolestí, po úrazu nebo operaci) nebo rekondiční (celotělová, regenerace měkkých tkání, relaxace). Mezi specifické druhy masáží se řadí masáž myofasciální (ošetření pojivové tkáně těla), masáž s ošetřením spoušťových bodů (uzlíky ve svalech), Bowenova terapie (bodová myofasciáílní technika) nebo masáž pomocí T-touch (specifické, zvíře respektující doteky).
Protahování = Strečink
Strečink je manuální technika, během které dochází k napínání měkkých tkání v těle. Jedná se o jemnou metodu, která by nikdy neměla vyvolat bolest nebo agresivní reakci pacienta. Je zapotřebí postupovat během ní pomalu abychom zabránili případnému poškození tkání. Zásadní také je jeho aplikace na předem zahřáté svaly a dostatečná fixace. Pomocí této techniky dochází v těle nejen k protahování poškozených tkání, ale také ke zvýšení flexibility a rozsahu pohybu jednotlivých kloubů. Velmi účinnou technikou je u sportovců, kdy pravidelným strečinkem dokážeme omezit vznik zranění. Strečink není vhodný pro pacienty, kteří jsou po úrazu nebo mají v těle čerstvě zahojenou zlomeninu, pro pacienty s otevřenou ránou ani s otokem. Zvýšené opatrnosti musíme dbát také u starších jedinců, jejichž tkáně již nejsou tak elastické.
Rozlišujeme dva druhy strečinku, a to strečink aktivní a strečink pasivní. Aktivní strečink je takový, který provádí pacient sám a terapeut mu s ním jen minimálně pomáhá, například pomocí pamlsků. Pasivní protažení provádí terapeut a je při něm naopak potřebné, aby pacient byl zcela v klidu, uvolněný a ideálně ležel. Tento typ manipulace nikdy nejde přes práh bolesti pacienta a také by neměl v jeho těle vyvolat odporovou reakci. Je zapotřebí znát anatomii a vědět, jak se který kloub správně pohybuje a které typy pohybu umožňuje. Pasivní protahování je vhodné nejen po masáži, ale také po výkonu.
Kloubní mobilizace
Kloubní mobilizace je technika, která se zabývá dysfunkcí kloubů a měkkých tkání. Jedná se o techniku pasivní, během které dochází ke zvýšení pohybu kloubů a úlevě od bolesti. Pohyby se provádí v dostupném rozsahu pohybu pacienta a to takovým způsobem, že v případě bolesti je pacient schopný tento pohyb zastavit. Díky pohybu v kloubech dochází k vyživování kloubní chrupavky, zlepšení cirkulace krve a snížení svalového napětí. Terapeut manipulaci s kloubem přizpůsobuje typu onemocnění – může se totiž lišit nejen v typu ošetření (klouzání, trakce), ale také ve směru a stupni. Velmi důležitá je správná fixace. Kontraindikacemi této metody jsou hlavně nádorová onemocnění kostí, komprese míchy, onemocnění CNS, artritida, zlomeniny nebo cévní onemocnění.
Dornova metoda
Dornova metoda je speciální metoda fyzioterapie, která cílí na kosterní aparát. Principem této metody je skutečnost, že chybné postavení kostí ovlivňuje svalové napětí kolem kloubu a tím i zvyšuje svalový tonus. Tělo na tuto změnu reaguje a k nápravě dojde jednoduše tím, že chybně postavené kosti navrátíme zpět do jejich fyziologické pozice. Díky této specifické manipulaci dochází k odstranění bolesti a také se zabrání opotřebení kloubních chrupavek a rozvoji artrotických změn. Zároveň se mění celková statika těla a tím i postoj. Jedná se o jemnou, plynulou techniku, bez použití násilí nebo vyvolání bolestivé reakce u pacienta. Aby došlo k uvolnění svalů v ošetřované oblasti, je zapotřebí pohyb této části těla – terapeut aplikuje mírný tlak na kloub nebo obratel v těle a současně dochází k pohybu celé končetiny nebo hlavy pacienta. Jako každá jiná metoda, i dornova má své kontraindikace. Terapeut Vám nikdy neošetří psa, u kterého nezná kompletní diagnózu – to je základ. Mezi další kontraindikace se řadí například hořečnaté stavy, nespecifické výrůstky na těle, artróza, nádorovitá onemocnění, ošetření bezprostředně po úrazu, nestabilita obratlů nebo neurologické deficity. Po terapii je zapotřebí klidový režim a dostatečný příjem tekutin. Tato metoda není vhodná bezprostředně před výkonem. Dornova metoda je ideální jako preventivní ošetření, je ale vhodné ji zařadit do komplexního ošetření za použití i dalších metod fyzioterapie.
Terapeutické cvičení
Terapeutické cvičení je nezbytnou součástí rehabilitační plánu. Jeho cílem je zlepšení rozsahu pohybu a flexibility jednotlivých částí těla, omezení kulhání, zlepšení svalové hmoty a síly a také prevence dalšího zranění. Často je právě terapeutické cvičení prováděno doma, za pomoci majitele. Díky tomu dochází nejen ke zlepšení zdravotního stavu, ale také k prohloubení vztahu mezi majitelem a jeho domácím mazlíčkem. Cvičební plán je sestaven individuálně na míru každému pacientovi a vzhledem k jeho diagnóze se stanovují nejen typy prováděných cviků, ale také frekvence opakování, intenzita a délka trvání jednotlivých cvičení. Každý plán by měl být vyvážený a zahrnovat cviky na propriocepci, trénink rovnováhy, posilování svalů a trénink vytrvalosti. Ke cvičení můžeme využít speciální cvičební pomůcky jako jsou fyziobaly, kavalety, vyvažovací bloky nebo disky, závaží, tunely, desky nebo běžecké trenažéry. Vystačíme si ale i v domácím prostředí s použitím matrací, krabic, prken nebo násad od koštěte.
Podle zdravotního stavu pacienta terapeutické cvičení rozdělujeme na pasivní, asistované a aktivní.
- Pasivní cvičení se provádí s pacientem, který sám není pohybu schopný. Díky tomuto cvičení dochází nejen k zachování hybnosti jednotlivých částí těla, ale také zlepšení prokrvení, kondice a svalové síly. Výrazným způsobem přispíváme k tomu, aby se nepoužívané svaly, šlachy a vazy nezkracovaly. Tím pasivní cvičení přispívá k rychlejší regeneraci tkání a obnovuje atrofované svaly. Nejčastěji se používá u pacientů s neurologickým onemocněním, jeho využití je ale velmi široké.
- Asistované cvičení je takové, které sice provádí terapeut, ale pacient se již na něm podílí. Dochází při něm ke svalovému napětí – terapeut sice řídí a koriguje pohyb jednotlivých kloubů, svalová aktivita pacienta ale tomuto pohybu pomáhá. V této fázi rehabilitace se přistupuje k podpoře pohybu pomocí hydroterapeutické vany nebo běžeckého pásu. Cílem těchto cviků je pomalu přejít k aktivnímu cvičení, kde již terapeut pacientovi nepomáhá. Řadíme sem asistovaný postoj (za pomoci popruhů, fyziobalů, vozíku nebo ručníku), asistované změny poloh, asistovanou chůzi, trénink rovnováhy nebo například práci s posunem hmotnosti psa.
- Aktivní terapeutické cvičení je již takové, které pacient za kontroly fyzioterapeuta a pomoci majitele, provádí sám. Cvičení přispívá k posílení svalů, zvýšení rozsahu pohybu v kloubech a zlepšení propriocepce. Řadíme sem cviky jako chůze po schodech, změny poloh, kolečko, tanec, chůzi přes překážky, práci s kavaletami, cvičení na míčích nebo procházky. Aktivní terapeutické cvičení také slouží jako prevence před zraněním, přetěžováním jednotlivých svalových skupin nebo prevence vzniku abnormalit. Důležitým faktorem u prováděných cviků je nejen pravidelnost, ale také důslednost při správnosti prováděných cviků. Výhodou všech výše uvedených cvičení je skutečnost, že je lze provádět doma, na klidném a bezpečném místě. Majitel je takto zapojen do rehabilitace a pokroky, které pes dělá jej drží motivovaným a pozitivně naladěným na další postup.
Balanční cvičení
Speciální kapitolou by ještě mohlo být balanční cvičení, které se v poslední době těší velké oblibě. Jedná se o cviky prováděné pomocí gymnastických míčů, které zvyšuje svalovou sílu pacienta a podporuje jeho fyzickou kondici. I přesto, že toto cvičení vypadá jednoduše, vždy je dobré předem zkonzultovat stav svého domácího mazlíčka s odborníkem a nechat si poradit nejen se správným provedením jednotlivých cviků, ale také s frekvencí a délkou trvání takového cvičení. Velmi snadno totiž můžeme, i takto na první pohled jednoduchým cvičením, více ublížit než pomoci. Cvičení na balančních pomůckách cílí na hluboko uložené svalové skupiny, které zajišťují správné držení těla. Nesprávným cvičením mohou vzniknout svalové dysbalance, které jsou prvním krokem ke vzniku zranění. U zdravých jedinců a sportovců do plánu zahrnujeme také trénink posilovací a vytrvalostní. Jedná se o specifické cviky, jejichž frekvenci postupně zvyšujeme, abychom dosáhli nejlepších výsledků. Pomocí posilování zvyšujeme sílu a rychlost svalové kontrakce, vytrvalostní cvičení cílí na kardiovaskulární a muskuloskeletální výdrž. I takovýto plán by měl pacientovi na míru sestavit odborník a to hlavně proto, že vytrvalostní a posilovací cviky musí být vyvážené a přizpůsobené nejen samotnému zvířeti a jeho stavbě těla, ale také sportu, který s ním chceme dělat a tím pádem i výsledkům, kterých chceme dosáhnout.
Kinesiotaping
Metoda své uplatnění nachází hlavně u sportovců nebo po masáži, kdy pomáhá udržet relaxační účinek. Pomocí umístění speciálních pásek na tělo dochází nejen k uvolnění podkoží, ale také k podpoře prokrvení a tím i odstranění bolesti. Kinesiotaping může zabránit sportovním úrazům, ale také pomáhá při korekci nesprávného držení těla. Umístění tejpu na tělo je odlišné podle zdravotního problému, důležitá je nejen míra natažení použité pásky, také její tvar a v neposlední řadě i barva. U dlouhosrstých psů je zapotřebí místo aplikace oholit.