Ošetření jizvy

                   U jizvy by se dalo říct, že tam, kde práce veterinárního lékaře končí, tam začíná práce veterinárního fyzioterapeuta. Jedná se o ošetření, o kterém ani mnoho majitelů neví, že je vhodné jej absolvovat. Jizva zůstane Vašemu zvířeti po absolvování operace – to, co se u ní obvykle sleduje, je její hojení a kontrola zánětu. Pokud je vše v pořádku, vyndají se stehy a rána je považována za zahojenou. Opak je ale pravdou.

                   Zásah do těla, po kterém zůstane jizva, poznamená i ostatní části těla. Během šití totiž operatér zasahuje nejen do kůže, ale i do podkoží, fascií a samotného svalu. Tyto vrstvy se k sobě postupně v rámci hojení přilepí, a vzhledem k tomu, že do místa proudí jen omezené množství krve, dojde k omezení pohybu. Další tkáně, které kolem jizvy najdeme, se směrem k ní začnou stahovat a srůstat. Díky tomu po čase vznikají kompenzace v těle, které se mohou projevit výraznými pohybovými obtížemi. Okolí jizvy může být také velmi napnuté a zvíře může pociťovat nepříjemný tlak. Napadlo by Vás třeba, že 2 – 3 roky po kastraci začne fena trpět bolestí zad?

                   Terapií, které k ošetření jizvy lze použít, je několik. Veterinární terapeut může sáhnout po manuálních nebo fyzikálních technikách (terapie laserem, magnetoterapie, biolampa, elektroterapie, …). Vhodným pomocníkem je v tomto případě také metoda kinesiotapingu nebo míčkové facilitace.