Poranění Achillovy šlachy      

                   Achillovu šlachu najdeme na pánevní končetině. Na její tvorbě se podílí několik svalů pánevní končetiny, šlacha se poté upíná na hrbol patní kosti. K jejímu poranění dochází ve většině případů akutně, můžeme se setkat ale i s chronickou formou onemocnění. Poranění samotné šlachy poté rozdělujeme do tří stupňů, může se jednat o její kompletní přetržení (kompletní ruptura), částečnou rupturu (muskulotendinózní ruptura, ruptura šlachy a zachované obaly, avulze tendo m.gastrocnemii) nebo o tendinózu šlachy (tendinóza, paratendinitida).  K poranění šlachy může dojít na jejím úponu na patní kosti, v jejím průběhu nebo v přechodu mezi strukturami šlacha-sval.


                   Diagnostika onemocnění není složitá. Pacient s kompletní rupturou šlachy má typický postoj, podle kterého veterinární lékař ihned pozná, kde hledat problém. K přesnější diagnostice se následně využívá diagnostického ultrazvuku, rentgenu nebo MRI. Rentgenový snímek je v tomto případě průkazný, kromě samotného poranění šlachy na něm můžeme vidět i otok okolní měkké tkáně nebo poškození okolních kostí. Pes, který trpí poraněním Achillovy šlachy, má typický postoj, který nazýváme jako plantigrádní. Oblast Achillovy šlachy bude citlivá na dotyk a můžeme také pozorovat omezený rozsah pohybu celé pánevní končetiny.


                   Většina případů poškození Achillovy šlachy je řešena chirurgicky. Následuje dlouhá doba imobilizace, tedy znehybnění celé končetiny za pomoci dlahy. V ojedinělých případech je možné přistoupit ke konzervativnímu řešení, kdy je vyrobena speciální ortézu přímo na míru danému pacientovi, kterou poté již nosí celý život.


                   Vzhledem k dlouhému znehybnění postižené končetiny je rehabilitace v tomto případě nezbytným pomocníkem při navrácení pacienta do běžného života. Zaměřuje se nejen na obnovení pohybu dané končetiny, ale také na správné nasvalení. Terapeut se musí věnovat celému tělu, které si, vzhledem k patologickému pohybu znehybněné končetiny, rozvine kompenzace na zbytku pohybového aparátu. Ihned po operaci fyzioterapie pomáhá se snížením bolesti a otoku, následně také podporuje výživu okolních tkání a zaměřuje se na správné nasvalení končetiny. Pacienta je zapotřebí neustále hodnotit a v tomto případě je rehabilitace nejen velmi intenzivní, ale také dlouhodobá.


Přehled odborné literatury