Myastenia gravis


                   Autoimunitní onemocnění, které způsobuje poruchu přenosu nervového vzruchu, se nazývá myastenia gravis. Vyskytuje se u všech psích plemen, dokonce se nevyhýbá ani křížencům. Onemocnění může být vrozené, ale pes jej stejně tak může získat během života. Vrozenou formu nejčastěji pozorujeme u štěňat ve věku 6 – 8 týdnů. U těchto jedinců došlo k tomu, že se v jejich těle nevyskytuje dostatek receptorů, které odpovídají za spojení nerv-sval. Oproti tomu získaná forma onemocnění se projevu obvykle u dospělých psů, ve věku 2- 4 roky.


                   Mezi nejčastější příznaky onemocnění se řadí zvýšená únava, svalová slabost, neschopnost pohybu až celková paréza. Příznaky mohou být různé, můžou mezi ně patřit i křeče po výkonu, únava i po velmi krátké aktivitě nebo například neschopnost polknout. Právě ta je jedním z potvrzujících příznaků onemocnění, protože onemocnění způsobuje rozšíření jícnu, který právě polykaní do značné míry omezuje. K dalším příznakům patří postižení mimických svalů, které připomíná obrnu lícního nervu. Postižení pes ale může také trpět nespavostí, nebo mu může dělat problémy mrkání.


                   Onemocnění je zapotřebí potvrdit specifickým vyšetřením u veterinárního lékaře. Ten kromě vyhodnocení klinických příznaků přistupuje také ke specifickému testu, který vyhodnotí protilátky v těle psa. V případě nejasností může přistoupit k vyšetření pomocí CT a díky tou vyloučit ostatní možné příčiny vzniku příznaků – neurologické deficity, nádory, onemocnění páteře nebo míchy.


                   Léčba tohoto onemocnění je poněkud obtížná a to hlavně proto, že se jedná pouze o léčbu symptomatickou (nelze vyléčit důvod onemocnění, pouze mírnit příznaky). Rychlost a úspěšnost léčby závisí na tom, v jakém stavu se pes dostal do péče veterinárního lékaře. V tomto případě rozhodně platí, že čím dříve, tím lépe. Léčba onemocnění probíhá podáváním speciálních léků, které musí pacient brát již do konce života.


                   Pokud u psa nejsou pozorovány problémy s příjmem potravy, je jeho prognóza i výhled na zbytek života převážně pozitivní. Bude jim ale zapotřebí pozměnit denní režim, pes, u kterého byla tato diagnóza potvrzena, by se neměl zbytečně namáhat nebo přetěžovat. Právě se správným nastavením denného režimu a optimalizací zátěže Vám dokáže pomoci veterinární fyzioterapeut. Kromě toho bude zapotřebí také psovi uzpůsobit životní prostředí a pravidelně s ním cvičit, aby se tím podporovala jeho nervo-svalová činnost.


Přehled odborné literatury