Toxoplasmósa

                   Toxoplasmósa je onemocnění, které způsobuje parazit Toxoplasma gondii. Onemocnění je typické hlavně pro kočky, vzácně se ale může vyskytnout také u jiného živočišného druhu. V těle napadaného dokáže způsobit hepatitidu, pneumonii nebo postižení CNS. Střet s tímto parazitem může vést dokonce k potratu.


                   Pes sice není konečným hostitelem tohoto parazita, může být ale jeho mezihostitelem (pes ze svého těla nevylučuje vajíčka, ale v jejich těle se parazit množí a napadá tělesné buňky psa). U psů se toto onemocnění projeví nejčastěji v kombinaci s nějakým dalším imunitním onemocněním. Projevuje se zvýšenou únavou, zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, zvracením, průjmy a problémy s dýcháním. Postižení jedinci také trpí neuromuskulárními příznaky, pozorovat u nich můžeme křeče, ataxii nebo paralýzu. Onemocnění se bude projevovat strnulou chůzí a kulháním, které postupně povede k ochrnutí. Doprovázet jej bude také úbytek svalové hmoty.


                    Onemocnění lze potvrdit hned několika cestami. Pokud je nemoc již v rozvinutém stádium, typické změny uvidí veterinární lékař na rentgenovém snímku hrudníku (postižené budou plíce i trávicí soustava). Průkazné může být také vyšetření krve, které prokáže změnu několika orgánových soustav. V těle může být přítomen zánět, i toto lze pomocí laboratorního vyšetření potvrdit. Při podezření na napadení těla parazity se přistupuje k sérologickému testu, který stanoví hladinu protilátek v těle jedince. Koprologické vyšetření bývá naopak u psů velmi nepřesné. Pokud je zde přítomnost parazita prokázána, na vině obvykle není nemoc, ale pozření infikovaného kočičího trusu.


                    Při potvrzení nákazy jsou pacientovi nasazena specifická antibiotika, která si s parazitem dokáží poradit. Pokud je u pacienta potvrzeno zasažení plic, jater nebo nervového systému, prognóza není příliš přívětivá. Jedná se ale o velmi vzácný stav, u většiny pacientů proběhne onemocnění bez zjevných příznaků.


                    V případě poškození nervového systému a následně i pohybové soustavy veterinární fyzioterapeut pracuje právě s těmito příznaky. Jeho práce se zaměřuje na trénink chůze, protažení svalových skupin a udržení rozsahu pohybu jednotlivých kloubů. Pravidelná péče o končetiny, které dočasně nejsou schopné pracovat sami, zajistí, že si svaly zachovají svoji délku a klouby svůj rozsah. Cvičení také přispívá k výdrži pacienta a u postižených jedinců je s pravidelnou péčí možné je opět postavit na nohy. U každého pacienta s těmito problémy je zapotřebí stanovit individuální rehabilitační plán, lze ale očekávat, že rehabilitace bude muset být dlouhodobá, velmi intenzivní a pravidelná.  


Přehled odborné literatury